Historie puťáků
V naší krásné obci Vestec se stalo tradicí odemykat prázdniny.
První ročník se konal přímo v obci. Byl to sportovní běh, při kterém se plnily nejrůznější úkoly. Mimo jiné také přeplouvání Mrliny, která obcí protéká, na nafukovacím člunu. Tento ročník pořádali sportovci z místní TJ.
V roce 1999 dostal odemykání prázdnin na starost rybářský spolek. Rybáři vyřkli přání, aby se děti podívaly na místo, kde pramení řeka Mrlina. A tímto vznikl první putovní tábor. Tento tábor nesl název „S tebou mě baví svět,“ a jak již název napovídá, podle filmu s dětmi vyrazili pouze tatínkové, strýčkové a dědečkové ...- zkrátka jenom chlapi. Toto se stalo tradicí i pro další ročníky putovních táborů. První putovní tábor tedy vedl k prameni řeky Mrliny do obce Příchvoj, kde účastníci zatloukli památní tabulku. Od této první výpravy se každoročně vychází odemykat prázdniny do různých koutů naší krásné vlasti. Vestecký „puťák“ se stal tradicí.
Při třetím ročníku, převzali pomyslný štafetový kolík hasiči. Ti vyrazili do Českého ráje, do míst, kde se natáčel film „Jak dostat tatínka do polepšovny“. Kvůli vydatnému dešti se výprava vrátila poslední den již dopoledne. Děti vstoupily do obce současně s hlášením místního rozhlasu, který maminkám oznamoval, že se jejich potomci vrátí asi za hodinu.
Na čtvrtý ročník jsme vyrazili do Jizerských hor. Ubytování nebylo ve stanu, jako předešlé ročníky, ale na chatě, kde se nám také velmi líbilo. Pro rok 2001 měl odemykání prázdnin na starost myslivecký spolek. V Jizerských horách jsme navštívili spoustu zajímaných míst, ke kterým patří i Aqua-centrum Babylon v Liberci.
Od roku 2002 se na pořádání podílejí všechny vestecké spolky společně.
Pátý ročník nesl název „Páni kluci“ a „Kačenka a strašidla“ a my putovali po Orlických horách. Při tomto ročníku jsme také navštívili pevnost Hanička, kde jsme nocovali ve vojenské ubytovně . To byl pro všechny obrovský zážitek. Večer nás navštívila Kačenka a Rampušák, vládci Orlických hor.
Šestý ročník putovního tábora byl nasměrován do Jižních Čech po stopách velkého rybníkáře Jakuba Krčína. Naším dopravním prostředkem se tentokrát stal autobus TJ Libice nad Cidlinou. Bohužel nám při tomto ročníku první noc počasí nepřálo. Silný déšť způsobil, že se do stanu dostala voda a někteří museli být evakuováni do autobusu, kde přečkali noc. Ve stanu vydrželi jen silní jedinci. Během tohoto „puťáku“ jsme urazili vzdálenost cca 2 kilometry v sedmi pramicích po vodní hladině Staňkovského rybníka.
Při sedmém ročníku jsme vyrazili opět do Českého ráje. Tentokrát jsme však navštívili Valečov, Drábské světničky, hrad Kost a další. Při tomto odemykání byl uspořádán orientační běh. Pro někoho to byl pochod, pro jiné štvaní se, ale každopádně měl obrovský úspěch.
V roce 2005 - osmý ročník - jsme vyrazili odemykat prázdniny směrem Broumovské stěny a Adršpasko-Teplické skály. V tomto roce nám počasí opět moc nepřálo, a tak jsme místo ve stanu strávili dvě noci v náhradním ubytování na zámku Bischof stein, který jsme přezdívali „Bišík“.
Při devátém ročníku bylo naším cílem okolí řeky Sázavy. Během putování jsme hledali poklad pánů ze Štemberka. Ten jsme díky kontrolním otázkám a kvízům našli na hradě Tamberk.
Jubilejní desátý ročník odemykání prázdnin v roce 2007 jsme se vrátili, jak se říká na místo činu, tedy tam, kde byl první putovní tábor, k prameni řeky Mrliny.
A kulatou desítkou to rozhodně nekončí. I v roce 2008 se tradiční „puťák“ konal. Tentokrát měl pouze jedno stanoviště s báječným zázemím na úpatí Staropackých hor. Jedenáctý ročník byl směrován do okolí Staré a Nové Paky.
Dvanáctý ročník v roce 2009 nás zavedl na řeku Jizeru k obci Hubálov, kde jsme opět zůstali na jednom místě a užili si slunce i lodě na vodě.
Na jih Čech rýžovat zlato na Otavu a sjíždět řeku jsme vyrazili na třináctém ročníku v roce 2010. Na jednom místě u vody jsme měli "luxusní" vybudovanou základnu, dobré počasí i spoustu zábavy.
Tradicí všech „puťáků“ se stalo grilování kuřat a vaření vuřt-guláše, kdy dětské týmy soutěží o nejchutnější večeři, kterou hodnotí předem určená porota. Žádný „puťák“ by se také neobešel bez noční bojovky.
Všechny putovní tábory by nebylo možné pořádat, nebýt sponzorů, obecního úřadu ve Vestci a obětavých nadšenců z řad občanů obce, kteří se na pořádání našich puťáků podíleli. Tímto bychom jim chtěli mnohokrát poděkovat.
Vestecké „puťáky“ se zatím těšily velké oblibě, a my můžeme doufat, že se tato krásná tradice z naší obce nevytratí.